Mexiko patří mezi největší producenty kávy na světě, ekonomicky na ní závisí na půl milionu tamějších farmářů a jejich rodin. Většinou jde o drobné zemědělce, kteří vlastní pět až 25 hektarů půdy. Většina kávy v Mexiku se pěstuje v jižních oblastech země, ve státech Chiapas a Oaxaca, kde také žije nejvíce původního obyvatelstva.

A právě z jižní oblasti Chiapas pochází promytá mexická káva, kterou vám nabízíme. Nadmořská výška této oblasti se pohybuje v rozmezí mezi 1200 až 1600 metry nad mořem a nejčastěji pěstované odrůdy jsou zde typica, bourbon a mundo novo.

„Pěstování v této oblasti podléhá přísným pravidlům, která dbají na minimalizaci dopadu na místní ekosystém. Kromě toho místní sdružení farmářů dbá na rozvoji svých členů a místní komunity.“

Káva z okraje biorezervace

Farma Sierra Azul, ze které máte možnost kávu ochutnat, leží v takzvané nárazníkové zóně biosférické rezervace El Triunfo. Pěstování v této oblasti podléhá přísným pravidlům, která dbají na minimalizaci dopadu na místní ekosystém. Kromě toho místní sdružení farmářů dbá na rozvoji svých členů a místní komunity. V místní škole nabízí kromě základního vzdělání také kurzy o různých tématech, mezi nimi i o udržitelnosti pěstování kávy.

„Kávu z Mexika máme v naší nabídce poprvé. Vybral jsem místní klasiku, která se vyznačuje příjemným tělem s jen velmi lehkými ovocnými tóny. V chuti se projevují především zemité a čokoládové tóny. Je to káva na každodenní pití,“ popsal kávu z Mexika pražič Pavel

Historie pěstování kávy v Mexiku

Historie pěstování kávy v Mexiku nesahá tak daleko, jako například ve středoafrických zemích nebo sousedních zemích ve střední Americe. První kávovníky přivezli do Mexika z Kuby a Dominikánské republiky Španělé až koncem 18. století. Jejich kultivace a cílené pěstování pro zisk začalo až o desítky let později, kdy do Mexika přišli z Guatemaly němečtí a italští přistěhovalci.

Kvůli rozsáhlým ložiskům nerostných surovin jako zlata a stříbra bylo zemědělství v mexickém hospodářství upozaděno a nedošlo v hromadnému zestátňování půdy. Díky tomu si místní pěstitelé udrželi malé plantáže kávy, převážně v odlehlých horách a venkovských oblastech na jihu Mexika. Spory o hranice s Guatemalou v 60. letech 19. století vyústili k prvnímu zápisu o vlastnících půdy, což umožnilo hrstce bohatých Evropanů získat rozsáhlé plochy úrodné půdy, které oficiálně před registrem nikdo nevlastnil.

Teprve po revoluci na začátku 20. století začala vláda a drobní zemědělci více investovat do pěstování kávy. Po zrušení nevolnictví roku 1914, se nemalá část původního obyvatelstva vrátila na svá „rodná“ pole a farmy a začala svou půdu zvelebovat podle modelu, který znala od svých bývalých nadřízených. Často šlo o pěstování a kultivaci kávovníků.
Minulé století kávě v Mexiku přálo, na celostátní úrovni vzniklo roku 1973 dokonce organizace zastupující a sdružující pěstitele kávy, Národní institut kávy v Mexiku – INMECAFE. V osmdesátých letech se ale mexická vláda, z části kvůli velkým zahraničním půjčkám a prudkému poklesu cen ropy, vydala cestou neoblíbených reforem a škrtů. Během devadesátých let ukončila podporu zemědělství, INMECAFE se v roce 1989 úplně zhroutila. Trh ve stejné době doslova zaplavila snáze dostupná káva z Brazílie.

Hodnota vyvezené kávy v roce 1985 byla 882 milionů dolarů, v roce 1991 klesla na méně než 370 milionů dolarů. Dopad na pěstitele kávy v Mexiku byl devastující. Tržby farmářů prudce klesly, infrastruktura nákupčích zkolabovala. Draví kávoví makléři, kterým se někdy také říká kojoti, rychle zaplnili vakuum po INMECAFE a využívali izolaci farem, nedostatek informací o aktuálních cenách kávě, dopravě nebo odbytu.

Postupem času se v Mexiku začali tvořit malá nezávislá družstva, která mezi sebou lépe sdílí informace o úrodě i cenách. Tento model, přestože kojoti zcela nevymizeli, funguje i v současnosti.